Jak jste se během projektu !O! nově potkali sami se sebou a s divákem? 

Z pozice výtvarnice asi nešlo o tak intenzivní setkávání sama se sebou jako u tanečníků. Každopádně proces mě bavil ve své kreativitě, bavily mě kreativní brainstormingy a naprostá otevřenost všem nápadům, rozhodně byly zajímavé workshopy a přednášky.

Jakou zkušenost Vám přinesl proces tvorby, která trvala rok a půl?

Nikdy jsem tak dlouho na žádném projektu nepracovala. Každé setkání pro mě bylo hodně intenzivní, ale doba mezi nimi mi přišla poměrně dlouhá a měla jsem pocit, že to, co se na nich dalo dohromady (práce, vize, energie), se během dlouhé stagnace z velké části ztratilo a že se při každém novém setkání muselo tak trochu začínat znovu.

• Zároveň mi při zkoušení vyhovuje postupnější práce s hercem/tanečníkem, která vede od improvizace jednotlivých situací jak herecky, tak scénograficky, tedy že kontakt s tanečníkem je těsnější, a ne tolik daný.
• Velký zážitek pro mě byla i rezidence v Hradci a práce se zvukem.

 Co pro Vás během celého procesu znamenala skupina a jak jste se v ní našli?

• Velmi oceňuju titěrnou režijně dramaturgickou práci, která byla odvedena na každém charakteru. Každá postava a každý tanečník podle mě dostal luxusní péči, jak postavu vytvořit a jak se v ní cítit jako ve vlastní kůži.
• Kolektiv scénografek byl hodně různorodý. Holky jsou pro mne každá hodně zajímavá, ale bylo velmi komplikované nalézt společné řešení věcí. Nakonec každá ze složek pracovala zvlášť a bylo až na režii-dramaturgii, aby dohlédla na jejich soulad a kompatibilnost.