Pro představení !O! bylo potřeba zaplnit zvukem a hudbou dva prostory. Ten první prostor, který vidíme od začátku, na první pohled, prostor vnějšího světa. Rád jsem přijal Miřenčin nápad použít pulzující neúprosný beat jako analogii k tempu společenského řádu, rutinnímu myšlení těch normálních, nárokům na schopnosti porozumění znakům a záplavám informací v okolí. Každou z postav jsem chtěl konfrontovat – nechat ji vnímat zvuk jako nepohodlí, trápení, past, ze které se nelze vymanit, nebo naopak spouštěč a podporu patologického projevu jejich deviace.

Druhý prostor, který se odkrývá pomaleji, je vnitřní svět imaginace. Tam je zvuk především doprovodem k propracovanému výtvarnému konceptu. Ať už jde o obnaženou úzkost nebo neschopnost se kamkoliv pohnout. Včetně připomenutí, jak utěšující může být kýč.