Jak jste se během projektu !O! nově potkali sami se sebou a s divákem?

Bylo nové pracovat v tak velké skupině lidí, kde každý vkládal do tématu nesmírně zajímavé pohledy a otázky. Jednotlivá média si mohla vstupovat do řešení a navzájem se ovlivňovat. Do poslední chvíle se výsledek nechával otevřený dalším experimentům a důsledně se zpochybňovalo vše, co doposud vzniklo. Nemožnost mít věci pod kontrolou pro mě byla opravdu složitá, ale postupem dlouhého procesu jsem se učila větší flexibilitě a schopnosti nechat věci plynout. Zásadní pro mě byla práce na druhé části představení, kde se najednou ve specifickém prostoru setkává volné umění, scénografie, zvuk, performeři s jejich charaktery a diváci. To, že jsem mohla sledovat, jak na sebe tyto složky v čase působí a navzájem se ovlivňují, bylo skvělé a přínosné, a mám chuť tuto zkušenost rozvíjet dál.

Jakou zkušenost Vám přinesl proces tvorby, která trvala rok a půl?

Vyhovuje mi, když mohu pracovat na tématu tak dlouho, jak je třeba, nebo když se jedno téma postupně v letech prolne do dalšího. Naopak mi dělá potíže se ve správný čas vynořit a zpracovat vše do srozumitelné podoby. Bavilo mě objevovat, kolika možnostmi a přístupy lze téma vyjádřit a přišlo mi, že během toho času vznikl materiál pro několik různých představení nebo výstav. Bylo náročné ke konci opustit tolik nápadů a řešení ve prospěch srozumitelnosti představení a obdivovala jsem schopnost režijního týmu najít balanc mezi hloubkou sdělení a schopností díla zároveň s diváky tak dobře komunikovat.

Co pro Vás během celého procesu znamenala skupina a jak jste se v ní našli?

Myslím, že kdykoli spolupracuji s dalšími lidmi, je to jako bych se neustále ztrácela a nacházela v tvůrčí konfrontaci s druhými, která zpochybňuje moji sebejistotu a dává mi fantastickou možnost užasnout nad světem, jak ho vidí „oči těch druhých“. Je to pro mě nekonečně obohacující prostor, stejně jako je náročný v opakujícím se procesu potkávání se sám se sebou.

Eva Matoušová