Kry a kly se liší hláskou

já a ty se liší láskou.

Jak jste se během projektu !O! nově potkali sami se sebou a s divákem? 

Během procesu „tesání“ mého charakteru Marie jsem si nejednou sáhla na skrytá zákoutí mého já – ať už jsou to potlačované emoce nebo přijetí vlastních neoblíbených rysů osobnosti. Na jednu stranu byly tyto zdánlivě negativní okamžiky poznávání mé osoby nepříjemné, na druhou stranu velmi osvobozující, s jistou dávkou euforie. Postava Marie mně umožnila jít za čáru emocí, které v sobě máme, jen je většinou nenecháme vyplout tak intenzivně na povrch, ať už před společností nebo sami před sebou. Dále mi umožnila zkusit nové druhy vztahů k lidem a přijetí sebe sama s veškerými frustracemi (samozřejmě ve vlnách). Zajímavé bylo během ročního zkoušení pozorovat, jak se biografie postavy vytvořená na samém začátku procesu začíná nevědomky propojovat s mými autentickými zkušenostmi i motivy sahajícími až do dětských let.  

Vztah k divákovi byl pro mě v tomto případě velmi syrový, nebrala jsem si moc servítky k tomu, jak mě divák přijme, protože jsem byla plně zaujata tím zůstat v roli. Diváci se pro mne stali dalšími vzorky (možná i ztracených) jedinců společnosti. Vždyť my na jevišti jsme byli jedni z vás.

Jakou zkušenost Vám přinesl proces tvorby, která trvala rok a půl?

Umění potřebuje čas. Skrze nekonečno nápadů pro divadelní ztvárnění se umělec musí prokopat až k samému jádru podstaty umělecké výpovědi. Měli jsme to štěstí nahlížet na téma z různých úhlů pohledu, ať už z divadelního, psychologického nebo filosofického. Jako obohacení v rámci tohoto dlouhodobého procesu vnímám právě různorodost uchopení tématu, možnost zavítat do profesionálních oborů zabývajících se touto problematikou, poučit se, a tak pocítit hlubší přesah ve sdělení uměleckém. Performativní umění se prolíná s reálným světem lidí.

Co pro Vás během celého procesu znamenala skupina a jak jste se v ní našli?

Myslím si, že jsme se jakožto velmi různorodá skupina lidí naladili na stejně intenzivní hltání nového způsobu tvorby. S pokorou jsme se od sebe navzájem učili a zpestřili tak naše individuální kreativní myšlení a naše způsoby tvorby. Velmi oceňuji odhodlanost všech lidí ze skupiny zkoušet nové věci za hranicí komfortu, nepovrchní přemýšlení nad tématem, společnou podporu, sdílení pocitu euforie, smutku, rozhořčení, zmatení a všech dalších emocí, které se v nás v rámci procesu přirozeně otevíraly. Celou naši přátelskou tlupu vedli lidé se stejným zápalem pro tvorbu a nové objevování a věřím, že nebýt tak kompaktní inspirativní skupiny lidí, nepsala bych tyto řádky s takovým potěšením a zadostiučiněním.