I left this world,

and left it spinning on it ‚s own

i came back,

it was still spinning.

-kylian.

Jak jste se během projektu !O! nově potkali sami se sebou a s divákem?

Osobně jsem se během projektu snažil oprostit od svého dosavadního cirkusového a žonglérského přemýšlení. Hlavně skvělá škola bylo to, že jsem věřil Miřence a zbytku, že mě podrží, a tak jsem se nebál jít a zkoušet nové techniky a polohy, ve kterých jsem se původně necítil tak silně. Studuju nonverbální divadlo, ale v jedné z prvních scén vykopávám svůj charakter skrz dlouhý monolog, který jde i do diváků. Mít možnost pracovat s hlasem, se slovem, a použít ho při vytváření svého charakteru bylo nesmírně přínosné. Zároveň pro mě bylo hrozně přínosné být ve skupině tolika profesionálních a talentovaných tanečníků, kteří vlastně tvoří lehce, jinak než herci, obstát fyzicky a koncepčně mě rozhodně posunulo. Co se týče tématu, tak čím více jsem se dozvídal o svém charakteru a o ostatních, nesoucích různé mentální poruchy, tím jsem je začal více sledovat ve svém okolí. Na konci už jsem nevěděl, kdo kolem mne je vůbec zdravý, a kdo ne, to téma je pro mne v této společnosti velmi aktuální.

Jakou zkušenost Vám přinesl proces tvorby, která trvala rok a půl?

Pro mě bylo důležité to, že jsme si mohli během toho roku osahat spoustu různého materiálu, vyzkoušet spoustu poloh a technik během workshopů. U každé věci jsme měli šanci najít nové odstíny charakterů, na kterých jsme pracovali, a komplexně je prohlubovat. Vracet se do laboratoře posléze ještě s časovým odstupem a možnost dlouhodobě zkoumat jednotlivé aspekty před posledním intenzivním zkoušením přímo na místě mi dalo určitou jistotu a hlavně klid pracovat, poznávat a ztotožňovat se více se svým charakterem. Práce pro mne byla důležitá hlavně skrz to, že jsme společně jakožto skupina měli spoustu společných zážitků z workshopů, a tak se mi lépe pracovalo. Byl jsem rád, že se účastním cesty s někým a že se neženu střemhlav během pár měsíců za finálním tvarem. Ten formát, co nám vlastně Miřenka předložila, jakožto společná cesta a osobní růst v rámci jednoho projektu, se mi hrozně zamlouval, rozhodně bych zopakoval.

Co pro Vás během celého procesu znamenala skupina a jak jste se v ní našli?

Myslím, že nás to všechny hrozně posunulo pracovat v takhle velké skupině. Pro mne to byl jeden z prvních zážitků, kde se sešlo opravdu tolik silných tvůrčích osobností, od performerů přes režisérky po výtvarnice. Samozřejmě že to osobně vnímám nejvíce skrz ostatní performery a režiséry, se kterými jsme trávili nejvíce času, ale i tak jsem cítil velmi silnou autorskou energii a angažovanost ode všech, kteří na projektu pracovali. Mezi performery nejvíce pomohlo to, že jsme měli za ten rok hrozně moc společných zážitků, jednak z workshopů, ale také z různých menších performance, co jsme společně s Miřenkou uskutečnili. Každý takový zážitek ve mne silně prohloubil vztah k ostatním a hlavně upřímnost a důvěru, kterou jsem v nás cítil. Pak už ke konci jsme dost pracovali spolu, navzájem jsme si dávali feedback a choreografovali před tím, než jsme něco ukazovali Miřence. Najít společnou řeč v tak různorodé skupině bylo vlastně snazší, než jsem si původně myslel, a daleko příjemnější, nežli rychle pracovat s někým na projektu a vlastně ho pořádně nepoznat.